Zase po roce jsou tu vá.. tedy prázdniny

Lukášek úspěšně absolvoval první třídu na základní škole pro zrakově postižené děti. Jsem velmi vděčná, že jsme tuto školu objevili a nakonec jsme do ní byli přijati. Je prostorná, krásná, a plná radosti. Lukášek tam rád chodí, ovšem co z duše nenávidí jsou domácí úkoly. Nakonec i přes problémy s účivem, mi k bráně školy dovezl na klíně vysvědčení plné jedniček. Byl šťastný a motivovaný do další třídy. 

Mezi tím jsme v dubnu absolvovali další rehabilitační program Klim-Therapy, tentokrát už bohužel jen na tří týdny, jelikož shánění financí je čím dál těžší. S parťákem Vitou to byla opět sranda, ale i dřina. Lukymu se musela zdvojit dávka antiepileptik a tím šla nahoru i váha, a to o plných patnáct kilo, projevilo se to i na cvičení. Přesto bojoval a makal a zvladl to. 

Dokončili jsme svoz posledních víček na základnu v Postřelmově. Teď už jenom čekáme kdy je odvezou. Bude to poslední svoz víček, až mi to vhání slzu do oka. Víčka byly už tak nějak naše součást, všude byla víčka, nikdy se žádné nevyhodilo. Kamkoliv jsme šli tam jsme víčka sbírali, každý kdo nás zná nám víčka dával za bránu. Bylo to takové příjemné setkání s lidmi, kteří nás podporovali. To všechno už je pryč. Třeba příjde nějaká nová vlna co by jsme mohli pro Lukyho začít sbírat. 

Za ten rok jsme si ještě užili Spartan Race special v Liberci, které bylo úplně skvělé a díky tomu a nadaci Nova jsme si mohli užít koncert v O2 arene Tvoje tvar ma znamy hlas. Ale o tom a dalším zase příště.... Děkuji za přečtění a třikrát Arooo :)